Prihlásenie
Meno

Heslo



Nie ste členom?
Kliknite sem
a zaregistrujte sa.

Zabudli ste heslo?
Pre získanie nového
Kliknite sem.
Témy fóra
Shoutbox
Musíte byť prihlásený, aby ste mohli pridať správu.

03/04/2019 06:15
Dbajte na dostatok kyslíka Prst hore

14/03/2019 12:38
.. Smileo chvíľu nasadíme nové pstruhy..pozorne nakupujte násady PD

01/01/2013 10:02
Attention. The visitor to our website if they are unsuitable spam, abusing or sexually oriented content ... will the ip address provided to the police.
Pstruh Dúhový chov
Pstruh dúhový (chov)
Oncorhynchus mykiss
Základy fyziologie - Látková výměna rybIntenzívny chov pstruha dúhového v rybníkoch

V zásade sú pri chovu pstruha dúhového v rybníkoch uplatňované dve metódy, ktoré vychádzajú z miestnych podmienok a spočívajú v rôznom spôsobu ošetrovania rybníka aj obsádky v ňom.

I. metóda maximálna produkcia rybníka podporená hnojením s cieľom dosiahnutia optimálneho rozvoja fytoplanktónu a zooplanktónu Tento spôsob chovu je založený na maximálnom využití produkčného potenciálu rybníka použití statkových a priemyslových hnojív. Obsádka pstruha potom v značnej miere konzumuje prirodzenú potravu čo sa premieta do zníženia koeficientu konverzie používanej kompletnej kŕmnej zmesi. K odchovu pstruha dúhového volíme čisté hlbšie rybníky s tvrdým dnom. Podľa možnosti robíme u týchto rybníkov zimovanie s vápnením lovišťa a stôk vysokými dávkami páleného vápna. Ako organické hnojivo sa dá použiť močovku, kejdu alebo kompost v dávke 15 t. ha-1

Obsádka rybníka

V tomto prípade je hlavnou rybou pstruh Tomuto odpovedá veľkosť a počiatočné zastúpenie obsádky jednotlivých rýb v nej. Obsádka pstruha dúhového spravidla činí 2 - 2,5 tisíc. ks. ha-1, snahou je nasadzovať rôčka s kusovou hmotnosťou (30 - 50 g). Ukázalo sa že najefektívnejšie je nasadzovať ťažšiu násadu kapra nad 0,5 kg. ks-1 a v hustote 300 ks. ha-1. Nasadenie rybníka sa prevádza na konci apríla. Je žiadúce vytvoriť a udržať v nádrži optimálny vegetačný zákal, ktorý udržuje do značnej miery obsah kyslíku vo vode a zároveň podmieňuje rozvoj zooplanktónu. V priebehu vegetačného obdobia je treba dbať na kvalitu prostredia a zabrániť ohrozeniu rýb hlavne v súvislosti zo zaplienením žiaber.

Kŕmenie

Návyk na predkladané krmivo záleží do značnej miery na rozvoji prirodzenej potravy. Prikrmovanie obsádky Pd zahajujeme v priebehu mesiaca júna až začiatku júla. Zníženie prirodzenej potravy (zooplanktonu) vyvoláva nutnosť zahájiť prikrmovanie obsádky pstruha. Rozkrm prevádzame aplikáciou menších dávok krmiva s vyššou frekvenciou na určenom krmnom mieste. Adaptácia obsádky netrvá dlhšie ako niekoľko dní. Vlastné kŕmenie ďalej prevádzame na zvolenom mieste aplikáciou kŕmnych zmesí v niekoľkých čiastočných denných dávkach, a to s ohľadom na teplotu vody, obsah kyslíku, kusovú hmotnosť a zdravotný stav rýb. V priebehu dna kŕmime v rozmedzí 6 – 14 hodín. Doporučene kŕmne dávky sa dajú stanoviť podľa tabuľky. (Dvořák, Souček, Nevrkla, Topka, Míšek, Koktavý, 1985).

Látková výměna je podmínkou života organismu, neboť umožňuje nahrazování opotřebených součástek protoplasmy a vznik nových látek potřebných k růstu buněk a jejich rozmnožování. Oproti teplokrevným obratlovcům probíhá výměna látková u ryb velmi pomalu (Pokorný et al. 2004a). Výživa je nejdůležitější faktor ovlivňující rozmnožování, růst a kondici ryb. Pro stavbu svého těla potřebují ryby organickou hmotu, kterou si berou převážně z živočišných organismů. Tělo rozkládá složité molekuly bílkovin, tuků a glycidů na jednodušší látky a podle potřeby je znovu syntetizuje. Ryby jsou tedy organismy heterotrofní. Jedním ze životních projevů ryb je látková výměna – metabolismus. Látkovou výměnu dělíme na část záchovnou a produkční. Záchovná pokrývá energii potřebnou na pohyb orgánů a slouží k udržení těla. Produkční nahrazuje úbytky v těle (pohlavní produkty, sliz, atd.) a také vytváří novou tělesnou hmotu a rezervní látky v těle, jako je tuk nebo glykogen.

Celkovou výměnu látkovou ovlivňují tyto faktory:

• pohyb ryb

• teplota vody

• Základy fyziologie - Růst ryb

Růst ryb je obecně proces charakteristický nárůstem, zvětšováním hmotnosti, velikosti, počtu. Růst rybího těla není v průběhu života ukončen. Rozlišujeme růst délkový a hmotnostní. Během života se mění proporce mezi těmito ukazateli. Růst délkový převažuje na začátku života kdežto růst hmotnostní převládá u starších jedinců. Jejich vzájemný vztah vyjadřuje tzv. délkohmotnostní křivka.

Růstová deprese je nepřirozené omezení až zastavení růstu způsobené nepříznivými vlivy prostředí (např. pH, nedostatkem O2, znečištěním), nedostatkem potravy nebo stresy.

Růstová kapacita je maximální hranice růstu ryb, kterou lze dosáhnout za optimálních podmínek chovu. Udává se v přírůstku za časový úsek.

Růstová křivka je grafické vyjádření průběhu růstu pomocí absolutních hodnot v pravidelných časových intervalech (Pokorný et al. 2004b).

Ryba může růst do délky, ale současně ztrácet hmotnost. Růst vzniká rozmnožováním a zvětšováním buněk jednotlivých tkání. Pokud krmíme špatně, po stránce kvalitativní dochází k podvýživě, přestože je potravy po stránce kvantitativní dostatek. V tomto případě buňky degenerují, jsou malé, nepatrně se rozmnožují a rostou. Tyto ryby nejsou později schopné normální reprodukce. Poměr mezi dávkou záchovnou a produkční má být 1 : 3. Poměr je však proměnlivý a s přibývajícím stářím ryby se úměrně zužuje.

Ryby vydrží velmi dlouho hladovět. Dospělé ryby můžeme po dobu 5 - 10 dní bez problémů ponechat bez krmení. Pokud ale dojde k úbytku hmotnosti vyšší jak 20 – 30 % nastává kastrace z hladu. Toto trávení vlastního těla není již možné zastavit a ryby po určitém čase hynou (Dokoupil 1981). Akvarijní ryby vydrží při neodkladné nepřítomnosti chovatele až tři týdny hladovět s výjimkou plůdku, který podle stáří hyne i po několika dnech (Petrovický 1983a).

Špatná výživa dává vznik rybám s velkou hlavou a štíhlým tělem, tzv. kachektické formy, které později hynou. V přírodě ryby neustále vyhledávají potravu a tato činnost jim zabírá největší část dne. Jsou známy migrace ryb za potravou na velké vzdálenosti. Akvarijní ryby se vlivem dlouhodobého chovu v nádržích přizpůsobily nadvýživě co do množství a podvýživě co do složek. Z původních divokých forem se stala již „domácí zvířata“ se všemi pozitivními i negativními aspekty (Drahotušský, Novák 2004d).

• druh ryby

• věk

• pohlaví

• absolutní velikost těla

Pohyb - je to množství energie potřebné k pohybu a činnosti jednotlivých orgánů. Čím větší pohyb tím větší potřeba energie. Tento fakt odůvodňuje potřebu úměrně velké nádrže pro správný růst ryb. Při dostatku pohybu v akváriu trvá trávení 2 - 3 hodiny.

Teplota vody – ryby patří mezi poikilotermní živočichy. Mezi teplotou vody a látkovou výměnou je vzájemná závislost. Při nižší teplotě se metabolismus zpomaluje, což v konečném efektu znamená prodloužení věku. Zvýšená teplota do určitého limitu metabolismus zrychluje. Po překročení této hranice se však metabolismus zpomaluje. Tímto mechanismem se dá zkrátit doba odchovu do prodejní velikosti. Ale mohou tak také vznikat ryby, které nejsou vhodné pro další chov. Věk a absolutní velikost těla – čím je ryba menší nebo mladší o to je úměrně vyšší látková výměna. Protože růst úzce souvisí s látkovou výměnou, bude růst o to větší, oč je ryba menší. Rybí mládě musí co nejdříve dosáhnout takové velikosti jako rodiče, aby bylo schopné přijímat stejný druh potravy ( Dokoupil 1981). Základy fyziologie - Trávení ryb Ryby se dají rozdělit na dravé a nedravé (Dokoupil 1981). U dravých probíhá trávení převážně v žaludku pomocí žaludečních šťáv. Probíhá v kyselém prostředí a nazývá se trávením pepsinovým. U nedravých ryb probíhá trávení převážně anebo výlučně ve střevě v prostředí zásaditém. Zaměření na určitý druh potravy je dáno poměrem délky střeva k délce těla. Čím je tento poměr větší, tím více je v potravě zastoupena rostlinná složka. U molinézií je tento poměr 1 : 13. V přírodě jsou známy adaptace délky střeva podle druhu dostupné potravy. Rostlinožravé ryby jako Loricaria nebo Metennis aj., mají velmi zkroucené, nebo dokonce spirálovitě stočené střevo, masožravé ryby krátké, většinou s jednou kličkou (Sterba 1960b). Ryby nemusí přijímat živiny pouze tlamkou, ale částečně celým povrchem těla (Dokoupil 1981). Rybí kůže má schopnost propouštět v určitém množství směrem do těla živiny rozpustné ve vodě. Pokusně bylo zjištěno, že takto mohou pokrývat 8 – 15 % látkové výměny, přičemž jsou lépe přijímány extrakty než látky chemicky čisté. Lze předpokládat, že ve vodách bohatých na živiny má vstřebávání kůží určitý pomocný význam v celkovém zásobování živinami, nemůže však zcela nahradit příjem potravy (Dyk 1952). Zažívací soustava ryb je poměrně jednoduše utvářena. Zajišťuje štěpení potravy na jednodušší látky vhodné pro strávení a vstřebání, v případě jejich nestravitelnosti k vyloučení z těla. Vstupem do trávicího traktu je ústní dutina, kde se potrava obaluje sekretem slizových žláz, které napomáhají polykání. V ústech ryb trávení neprobíhá. Ústní dutina přechází v hltan, ohraničený žaberními oblouky. Kaprovité ryby mají jeden pár žaberních oblouků přeměněn v požerákové kosti se zuby. Za hltanem je připojen krátký jícen, navazující na žaludek (Lusk, Baruš, Vostrádovský 1983). Hltan, jícen a žaludek dohromady vytváří tzv. přední střevo (Hofmann, Novák 1996). Některé druhy ryb (např. kaprovití) nemají žaludek jednoznačně vyvinut, a proto u nich trávení probíhá až ve střevě, v zásaditém nebo neutrálním prostředí. Je-li žaludek dobře vyvinut, má obvykle kulovitý nebo vakovitý tvar a obsahuje trávicí žlázy. U dravých ryb je značně roztažitelný a trávení v něm probíhá při pH 3,0 - 5,5. Délka trávení kořisti je závislá na její velikosti a dalších podmínkách, např. teplotě. U dravců trávení ulovené ryby trvá přibližně 6 hodin (Lusk, Baruš, Vostrádovský 1983). U štiky obecné (Esox lucius) může být větší kořist zpracovávána i tři až pět dnů (Hofmann, Novák 1996). Zadní část žaludku, nazývaná vrátník, má na přechodu ve střevo chlopeň. Lososovité ryby mají na začátku střeva pylorické přívěsky, které pravděpodobně zvětšují povrch střeva. Střevo vyúsťuje nejčastěji těsně před řitní ploutví, kde konečník přechází v řitní otvor. Hlavním producentem trávicích enzymů je slinivka břišní (Lusk, Baruš, Vostrádovský 1983). Je většinou rozptýlena v dutině tělní a často se její tkáň prolíná s tkání jaterní. Slinivka produkuje zejména fermenty trávicí tuky, cukry a bílkoviny, které potřebují pro svou činnost zásadité prostředí. Největší přídatnou trávicí žlázou jsou játra. Jejich tvar je často vícelaločnatý, u kaprovitých ryb jsou ve formě protáhlých pruhů, těsně přiléhající ke kličkám střeva. Jejich produktem je žluč soustřeďující se ve žlučníku a žlučovodem vstupuje do přední části střeva. Žluč emulguje tuky. Játra a jimi produkovaná žluč působí při odstraňování látek odpadních a tělu škodících (k. žlučová, močovina, železo a jedy). Odstraňují s krve jedovaté zplodiny výměny látkové a slouží jako zásobárna živin. Tabulka 2. Srovnání nejdůležitějších trávicích šťáv u dravých a nedravých ryb (Dyk 1952) Způsob výživy Ústroj Enzym trávící uhlohydráty tuky bílkoviny Dravé ryby Žaludek - - pepsin a k. solná Pankreas amylasa lipasa trypsin Střevo - - enterokinasa - - erepsin Nedravé ryby Pankreas amylasa lipasa trypsin maltasa - - Střevo - - enterokinasa - - - erepsin Výživa a krmiva Dravé ryby vyžadují úzkého poměru dusíkatých složek bílkovin k bezdusíkatým uhlohydrátům (1 : 1 – 1 : 2), takže musí v jejich potravě převládat bílkoviny. U nedravých ryb může být tento poměr velmi široký (1 : 8 – 1 : 10), který umožňuje dokonalé využití i umělé potravy. Kromě třech základních složek potravy ryb, kterými jsou cukry, tuky a bílkoviny, potrava obsahuje minerální soli umožňující stavbu kostry a vitaminy (Dyk 1952). Zdroje vody pro speciální rybochovné objekty Pro rybochovné objekty můžeme využít různých zdrojů vody. Voda pramenitá, podzemní (spodní) Získává se jímáním přirozených vývěrů, nebo zřizováním studní či vrtů, odkud je potom čerpána. Tato voda se vyznačuje stálostí teploty. Z hloubky asi 10 m kolísá teplota mezi 10 - 12 oC. Obsahy rozpustných látek ve vodě jsou určovány geologickými podmínkami podloží. Je to voda neznečištěná hrubšími mechanickými nečistotami, obsah kyslíku bývá nízký, naproti tomu je častý vysoký obsah dalších plynů (CO2). Obsah kyslíku lze zvýšit pomocí přepadů a aerací. Voda obsahuje zvýšené množství rozpustných minerálních látek (uhličitany, sírany, chloridy), a proto se vyznačuje vyšší celkovou tvrdostí. Pramenitá voda někdy obsahuje zvýšené množství rozpuštěného železa a manganu, které nepříznivě působí na zdravotní stav jiker a plůdku. Proto se přívod vody vybavuje dalším speciálním zařízením za účelem vysrážení nežádoucích látek. Účinná je aplikace jemně mletého vápence k vysrážení koloidního hydroxidu železitého. Voda povrchová Proti vodě pramenité má vyšší obsah kyslíku a zpravidla nižší tvrdost. Může však obsahovat i řadu dalších nežádoucích látek, které vznikly vlivem lidské činnosti (splachy z pozemků apod.). Charakteristické zde bývá kolísání teploty vody. Ostatní fyzikálně chemické vlastnosti vody jsou vhodné pro chov ryb. Zvýšené nároky jsou však kladeny na technické vybavení jako např. sedimentace, filtrace, zabránění vniknutí původců onemocnění apod. Vody stojaté Jsou to nejrůznější typy nádrží, jako rybníky, jezera a údolní nádrže. Zpravidla obsahují povrchovou vodu různé kvality. Z výhod lze uvést dostatek vody a mírnější kolísání její teploty. Bývají problémy související se zvýšeným obsahem rozpuštěných živin. V nádržích dochází k sedimentaci rozptýleného kalu, ale i k rozvoji rostlin (řas) a následně zooplanktonu, což přináší řadu rizik (kolísání pH, deficity O2, zvýšení obsahu amoniaku, ucpávání rozvodů vody, nebezpečí výskytu plísňových a bakteriálních onemocnění). Při odběru vody z rybníků musíme vždy počítat se zvýšenými nároky na úpravu vody před vlastním použitím. Voda z vodárenských nádrží se zpravidla vyznačuje vysokou kvalitou a nižší teplotou. V případě přímého odběru z nádrže bývá s výhodou využívána možnost použití vody z různých hloubkových horizontů. To umožňuje volit odpovídající teplotu i některé další kvalitativní ukazatele zdroje vody (Pokorný et al. 1992). Zdroje teplé vody • 1) Geotermální vody jsou z hlubokých vrtů. Vyznačují se velkou vydatností a stabilitou teploty. Lze je použít i přímo, což závisí to na kvalitě a teplotě, nemají velké množství rozpuštěných solí, mají nízký obsah O2. Lze je využít i nepřímo k předávání tepla pomocí výměníku. • 2) Odpadní oteplená voda (technologická). Jedná se o zdroj vody sloužící k ochlazování určitých technologických zařízení, o různé vydatnosti. Tuto vodu používají objekty např. v blízkosti elektráren a některých průmyslových podniků s dostatečnou kapacitou. Voda se ohřeje ochlazováním technologických zařízení o několik stupňů (5 – 15 0C). Po drobných úpravách ji lze využít jak přímo tak nepřímo. Úprava teploty vody Teplota vody má vždy co nejlépe odpovídat požadavkům pro inkubaci jiker nebo pro chov příslušného druhu ryb. Z těchto důvodů je nutno na některých rybochovných zařízeních vodu přihřívat, nebo naopak ochlazovat. Buď se provádí dohřev, nebo se voda směšuje ze dvou zdrojů o různých teplotách v potřebném poměru, pokud ovšem tyto vody vyhovují požadavkům chovu ryb. Částečně lze i teplotu upravit vedením vody soustavou otevřených žlabů a kaskád ke snížení rozdílu mezi teplotou vzduchu a vody. Ochlazování se může také provádět pomocí chladících zařízení. Dohřev • 1. Klasický ohřev – přímým ohřevem vody pomocí zařízení spalujících různá paliva (plyn, naftu, uhlí apod.), nebo elektrickým proudem při použití elektrických topných těles. Nebo nepřímým ohřevem pomocí různých typů výměníků, do nichž je přiváděna přítoková voda o nižší teplotě. Zpravidla v opačném směru protéká výměníkem ve zvláštním potrubí i topné médium (voda, pára), které část svého tepla předává přitékající vodě. S výhodou se zde dá použít i teplo obsažené ve vodě odtékající z nádrží s rybami pro předehřátí čerstvé přitékající vody (tzv. rekuperace). • 2. Solární ohřev- sluneční energie. Jejíž účinnost závisí na intenzitě slunečního záření. Sluneční kolektory a skleníkové haly vzduch ohřívají a předávají teplo vodě (z hygienických podmínek nevhodné). Solární ohřev bývá většinou v kombinaci s klasickým ohřevem. • 3. Tepelná čerpadla - v podstatě jde o princip obrácené funkce chladničky. Zařízení využívá teplo obsažené ve velkém množství vody (rybník, řeka, odtoková voda) nebo ve vzduchu k ohřevu vody sloužící pro chov ryb (Kouřil 1984). Přívod a rozvod vody Způsob vlastního odběru vody a její dopravy do zařízení pro chov ryb záleží na druhu vodního zdroje, z něhož se voda získává, na konfiguraci terénu i charakteru výroby, která zde vznikne. Důležité je, aby byl dostatečný spád. Jen tak je možné zajistit potřebný přítok vody do všech odchovných nádrží. Nelze-li dobře krýt dostatek vody gravitačním přívodem řeší se čerpáním. Vlastní přívod vody řešíme buď otevřeným kanálem, nebo potrubím. Otevřený přívodní kanál (náhon) má proti potrubí výhodu větší průchodnosti a snáze se čistí. Dochází zde k prokysličení, k odvětrání nežádoucích plynů a k vyloučení některých rozpuštěných látek (železo). Je zde však možnost podchlazení vody, znečištění spadanými listy apod. Uzavřené potrubí odstraňuje uvedené nevýhody a vodu je možné vést pod potřebným tlakem (Pokorný et al. 1992). Voda po hrubém předčištění a případné sedimentaci se mechanicky filtruje a odtéká do zásobní nádrže, z níž je doplňována do recirkulačního systému. Koloběh vody v systému jde od nádrží s rybí obsádkou přes mechanické a biologické čištění, dohřev vody, aeraci (prokysličování, může být klidně kdekoliv v systému), případně dalších úprav kvality vody, sterilizaci (vždy po biologických filtrech) a nakonec zpátky do retenční nádrže. Hrubé předčištění Tímto pojmem se označuje zachycení hrubých nečistot (plovoucí větve a listí, písek, kameny a jiné předměty). Tyto předměty zanášejí potrubí, armatury a nádrže a mohou poškodit čerpadla. Proto instalujeme na vtok vody do rybochovných objektů a čerpacích stanic česlice různé konstrukce, mechanické odstraňovače listí, lapače písku a síta. Sedimentace Jde o usazení nerozpuštěných látek (kalu). Usazovací nádrže jsou zpravidla předřazeny dalším zařízením pro úpravu vody. Často se nacházejí i na odtoku z rybochovného objektu. Zde slouží k usazování zbytků krmiva a exkrementů tak, aby dále neznečišťovaly tok. Mechanická filtrace Zde dochází k oddělení vodou unášených částic, které nebyly odstraněny. Důležitý je správný druh a velikost filtru, který volíme podle kvality a potřebného množství přitékající nebo recirkulující vody. Používají se různé druhy filtrů. Od jednoduchých skládajících se z nádoby vyplněné preparovanými mořskými houbami, mechem nebo molitanem. Přes pískové filtry nejrůznější konstrukce, filtry s plovoucí náplní až po filtry na bázi mikrosít. Pískové filtry dávají zpravidla vodu vysoké kvality a technicky jsou méně náročné. Jejich nevýhodou jsou poměrně nízký výkon, obtížnější regenerace filtrační vrstvy a nebezpečí poklesu výkonu v případě silně znečistěné vody. V současné době se nejvíce využívají filtry na principu mikrosít, a to bubnový a triangl filtr, pracující automaticky (Pokorný et al. 1992). Existují dvě varianty bubnových filtrů. Jedna varianta pracuje na principu, že surová voda natéká dovnitř bubnu, který se pomalu otáčí. Voda protéká přes sítové pletivo, formované ze segmentů. Zachycené látky jsou při vynoření segmentu z vody zadržovány lopatkovým plechem tak, aby nepřepadaly zpět do vody (Stupka 2003). Jejich odstranění se provádí v horní části bubnu pomocí tlakové vody, tryskané přes pletivo a odváděné žlabem. Druhá varianta pracuje na principu, že kapalina vstupuje pod tlakem z vnější strany na filtrační buben, protéká filtračními segmenty dovnitř bubnu, odkud je odváděna. Buben se zvolna otáčí, při čemž některé segmenty jsou uvolněny a těmi protéká část filtrované vody ven a při tom odplavuje zachycené látky (Hlavínek 2001). Filtrační plocha filtrů se pohybuje od 1,4 do 9,6 m2, při maximálním objemu protékající vody je rychlost u filtrů uložených v plechovém žlabu 60 – 220 l.s-1 a v betonovém 100 – 450 l.s-1. Nejčastější velikosti otvorů 0,03 případně 0,04 mm, ale je možno zvolit i otvory až 0,005 mm. Obsah nerozpuštěných látek v přitékající vodě by neměl převyšovat 150 mg.l-1 a na odtoku je možno uvažovat o průměrném obsahu nerozpustných látek 1,6 – 12 mg.l-1 (podle velikosti otvorů) a současně se snížením obsahu nerozpustných látek dochází ke snížení BSK5 přibližně o 60 %. Uvedené hodnoty jsou podmíněné správnou volbou velikosti filtru a filtrační plachetky, způsobem přítoku vody a charakteru nečistot. Existují ale i jiné filtry o menší maximální filtrační kapacitě 12 – 100 l.s-1. Při určitém stupni zanesení sít, kdy hladina vody ve filtru stoupá, se sepne sonda a zpětným propláchnutím (již přefiltrované vody) dojde k proprání, a pak zase filtr začne čistit. Spotřeba proplachovací vody je zhruba 0,5 – 2 % (Pokorný et al. 1992). Biologická filtrace Biologický filtr je nejpodstatnějším zařízením v recirkulačních systémech pro chov ryb a jiných vodních živočichů (Kujal 1984) Bruce a Roy (1990) považují biologický filtr doslova za srdce recirkulačního systému, s jehož pomocí jsou odstraňovány produkty látkové výměny (metabolismu) ryb (exkrementy, amoniak rozpuštěný ve vodě, apod.). Je to bakteriální oxidace organických dusíkatých sloučenin. Tato oxidace je rozhodujícím prvkem úpravy vody od produktů látkové výměny ryb (NH3, atd.), zbytků krmiv apod. Při nitrifikaci je čpavek nejprve pomocí bakterií Nitrosomonas a Nitrosococcus přeměněn na dusitany, pak činností Nitrobacter na dusičnany (NO3), které jsou již pro odchovávané ryby relativně bezpečné (Berka 1984). K zachování vysoké účinnosti biologické nitrifikace musí proto být ve filtru udrženy aerobní podmínky. Jako filtrační médium může být použit prakticky jakýkoliv materiál, neměnící vlastnosti vody a nepůsobící inhibičně vůči bakteriím (Stupka 2003). Používají se přírodní minerální materiály (štěrk, škvára, vápencová drť, zeolit), odpadní PVC z výroby, i speciální vyráběná plastická filtrační média, teflon aj. Průměr jednotlivých částic filtračního média by proto měl být vybrán tak, aby se optimalizoval provoz celého filtru (filtrační cyklus, nitrifikační schopnost, spotřeba prací vody). Pro provozní podmínky se u filtračního média z plastických hmot tato velikost pohybuje v rozmezí 1,5 – 5 cm, u minerálních materiálů by jednotlivé částice měly mít průměr nejméně 2 cm. Významným hlediskem u biofiltrů je udržování vhodné hodnoty pH (Berka 1984). Aby filtr správně fungoval je důležitá nejen dostatečná kapacita (plocha aktivního povrchu filtračního média) biofiltru, ale i dobře zaběhnutý fungující filtr (Ronald 1996). Nový filtr vyžaduje vždy několik týdnů potřebných ke kolonizaci nitrifikačních bakterií (Dryden 1985). Doba se může zkrátit umělým injikováním filtračního média vhodnou bakteriální suspenzí (starý filtrační kal, kvalitní zahradní půda). Čistí se buď v průběhu sezóny, proto je nutné mít náhradní filtr, nebo až po sezóně. Čištění se provádí tlakem vody obráceným směrem než se filtruje. Po 2 – 3 letech musí být úplné čištění (Berka 1984). Pro optimální nitrifikaci je doporučována teplota 18 °C, při teplotách nižších než 10 °C již nitrifikace neprobíhá. Hlavínek (2001) dodává: dalším faktorem ovlivňujícím průběh nitrifikace je koncentrace BSK5 na přítoku (c1 < 20 g BSK5.m-3 nitrifikace probíhá bez omezení, c1 = 30 – 40 g BSK5.m-3 nitrifikace probíhá s účinností cca 50%, c1 > 80 g BSK5.m-3 nitrifikace neprobíhá Nedostatky a chyby u recirkulačních systémů • Byla a někdy stále jsou stavěna malá vzhledem k jejich ceně. Výsledkem je špatná kvalita vody, která sebou nese snížení produkční kapacity nezřídka na 50 – 60 %. • Zařízení pro biologickou filtraci tvoří základní komponent těchto zařízení. Pravidelně Technická konstrukce provozu je často velmi jednoduchá z důvodů udržení nízké ceny – např. bez zařízení na vyčerpání nádrží, z nichž mají být ryby vylovovány sítěmi. • Zařízení nezbytné pro účinný běh recirkulačního systému jako třídící a přechovávající nádrže, tepelně řízený sklad krmiv, třídící zařízení apod. zde obvykle nejsou vůbec. • Příliš vysoká plánovaná produkce, které nejde v provozu dosáhnout. • Cena využitá pro kalkulaci je obvykle brána z maloobchodního sektoru. Ale farma s produkcí několik tun prodává obvykle za cenu velkoobchodní, která je nižší. • Přidružené náklady, které jsou spojeny s vybavením farmy nejsou obvykle brány v potaz. • Analýzy trhu - které musí zahrnovat i regionální podmínky - jsou nepostradatelné při plánování. Může se stát, že produkt je neprodejný, respektive prodejný pouze za dumpingové ceny. • Hodně výrobců systémů není schopno dát podrobnější informace o zařízeních, která jsou již dlouhou dobu v provozu. Většinou informují jen o počtu prodaných systémů • Výrobci zřídka zajišťují intenzívní proškolení a dlouhodobý odborný servis. Obecný přehled o recirkulačních systémech V recirkulačních systémech lze zajistit optimální podmínky pro chov ryb, jak z hlediska kvality vody, tak z hlediska dávkování krmiva, při nízkých nárocích na množství nové přitékající vody (Kujal 1984). Jsou to systémy s částečným nebo zcela uzavřeným oběhem vody (Stupka 2003). Jsou nezávislé na vnějším prostředí s malými nároky na množství vody i omezenými nároky na zastavěnou plochu. V zařízeních tohoto typu se všechna voda použitá k chovu ryb nebo alespoň její část, čistí a dále upravuje tak, aby ji bylo možné znovu využít. Pokorný et al. (1992) uvádí že, důležité je zejména odstranění produktů látkové výměny ryb (exkrementy, amoniak rozpuštěný ve vodě, apod.), odstranění zárodků plísní a bakterií a dostatečné nasycení vody kyslíkem (čistící systémy, aerace a sterilizace). Jsou i vyšší nároky na obsluhu (Kulaj 1984), omezená je kapacita objektu a vyšší jsou zejména pořizovací náklady (přečerpání a čištění vody, měřící zařízení, náhradní zdroje elektrické energie aj.). V celém systému tak dochází ke koloběhu vody a pouze její malá část bývá společně s nečistotami odpouštěna mimo objekt. Ztráty vody vzniklé při čistění nebo odparem jsou doplňovány čerstvou vodou (2 až 10 %). Celkový objem vody v systému je tak prakticky stálý (Pokorný et al. 1992). Rovněž lze využít i kalů, což je hodnotná surovina např. na výrobu bioplynu, či doplňkový komponent krmiv, případně pro jiné účely (Kujal 1984). Rozdělení biofiltrových reaktorů Podle nosiče biofiltru • s pevným nosičem (volně ložená náplň) • s pohyblivým nosičem (rotační disky) Podle směru průtoku odpadní vody filtrační náplní • skrápěné • ponořené • rotační Podle druhu filtrační náplně • s objemovou náplní (kamenivou, vápenec, vysokopecní struska) • s plošnou náplní (plasty, porcelán) Podle látkového objemového zatížení • Nízkozatěžované (pomalé filtry) • Vysokozatěžované (rychlofiltry) Podle typu aerace • přirozená aerace • nucená aerace Podle technologického schématu • jednostupňové • dvoustupňové • vícestupňové Nejčastější kombinace nosičů a způsobu provozu jsou (Hlavínek 2001) Skrápěné biologické kolony (biofiltry) • pevným nosičem biofiltru je náplň kolony, zkrápěná odpadní vodou • průtok odpadní vody shora dolů • aerace je přirozená nebo nucená Ponořené biologické kolony • nosičem biofiltru je náplň kolony (pevná nebo ve vznosu) • průtok odpadní vody zdola nahoru • aerace je nucená Rotační biofiltrové reaktory • pohyblivým nosičem jsou disky (rotační diskové reaktory RDR) nebo klece • nosiče se pomalu otáčejí v korytě s odpadní vodou, do níž jsou částečně ponořeny • aerace probíhá na styku nosiče se vzduchem při otáčivém pohybu Reaktory kombinované • reaktory s biomasou ve vznosu (aktivaci), do níž jsou pevné nosiče ponořeny, nebo se vznášejí spolu s aktivovaným kalem Způsoby biologického čištění Aktivovaným kalem Využívá toho, že zatížená voda se přivádí do aktivačních nádrží, kde je styk s kalem (mikroorganismy a bakteriemi). K čištění je potřeba dostatek mikroorganismů a kyslíku. Voda se rozstřikuje, sytí se kyslíkem, dmychadlo žene O2 do roštů a vzduch probublává kolem. Voda vyčištěná kalem jde do usazovací nádrže, kde se zklidní, částečky kalu se usazují na dně a voda odtéká pryč. Čištění se opakuje tak dlouho dokud nejsou fyzikálně chemické hodnoty odpovídající. Když kal dosáhne určité úrovně, sepne sondu a odčerpá se buď na lis nebo do vyhnívací nádrže. Část kalu z dosazovací nádrže jde zpět do aktivační nádrže (kvůli ozdravění mikroorganismy, znovaoživení kalu) (Berka 1984). Kvalitativní a kvantitativní složení aktivovaného kalu závisí hlavně na složení substrátu, na němž byl kal vypěstován, a na hodnotách technologických parametrů během kultivace (doba zdržení, zatížení, stáří kalu) (Hlavínek 2001). Zkrápěné Čistírny se skrápěnými biologickými filtry představují jedno z nejstarších, provozně velmi osvědčených čistírenských uspořádání (Stupka 2003). Sestávají z kvalitního hrubého předčištění. Z usazovací, nejčastěji štěrbinové nádrže, biofiltru a dosazovací nádrže. Návrh biologických filtrů je energeticky velmi výhodný tam, kde lze využít možnosti vysokého povrchového a látkového zatížení plastové náplně za cenu menší účinnosti čištění, tedy tam, kde postačí celková redukce organického znečištění kolem 80 % (Hlavínek 2001). Voda je přiváděná nahoru a rozstřikována otočnou tryskou a tím se prokysličí. Gravitačně prochází filtračním mediem (obvykle velikostně tříděným) v takové intenzitě, aby všechny částice filtračního lože byly permanentně zvlhčovány, avšak aby filtrační médium jako celek nebylo ponořené. Kyslík je dodáván prostřednictvím vzduchu, vstupujícího společně s vodou a dále větracími otvory. Doba zdržení vody ve filtru, významná z hlediska účinnosti filtru, může být ovšem upravena jen zvýšením hloubky filtračního lože. Ucpávání zkrápěného filtru obvykle nebývá problém. Ke snížení možnosti ucpání se používá velikostně tříděného média (filtrační lože), voda nejprve postupuje hrubším zrněním média a následně přechází do partií s jemnějším zrněním (Berka 1984). Ponořené filtry Jsou tři varianty, první má přítok a odtok vody v jedné rovině a svým tvarem je v podstatě shodný s podélnou usazovací nádrží, ale prostor je vyplněn filtračním materiálem. V praxi se využívá jen minimálně. Další filtr má přívod vody v horní a odvod v dolní části a od zkrápěného filtru se liší vlastně jen tím, že těleso filtru je zaplněno vodou a filtrační médium není jen smáčené, ale trvale zaplavené. U vzhůru protékaného filtru vstupuje voda ve dně, pohybuje se nahoru filtračním médiem a opouští filtr na jeho vrcholu. Tento typ filtrů také vykazuje nejméně problémů. Dovoluje nastavení doby zadržení v rámci širokých limitů pouhým změněním průtočné rychlosti vody. Zadržení vody je 0,5 hodiny (až 3 hod.). Dostatek kyslíku je zde zajišťován provzdušňováním (Berka 1984). Lamelové (rotační) Médium se pohybuje a prochází vodou. Tvoří jej např. četné kruhové disky z plastických hmot, umístěné na poháněné ose a instalované do nádrže s neupravenou vodou tak, že část každého disku je ponořena a druhá část vystavená atmosféře. Disky se otáčejí jen velmi zvolna (pouze několik otáček za minutu). Bakterie kolonizují disky jako u ostatních typů filtračních médií. Proměnlivá expozice metabolity zatížené vody, ulpívající na rotujících discích a přicházející do styku se vzduchem, zajišťuje zásobování bakterií kyslíkem (Berka, 1984). Při přítoku 4000 – 5000 m3 za den dokážou vodu vyčistit na organické zatížení BSK5 5 – 8 mg.l-1 a poměr energetického příkonu (KWh.d-1) a objem vyčištěné vody je 45 : 52 %. Průměr disku se doporučuje volit v rozmezí 0,5 až 3,0 m, tloušťka disku 10 až 20 mm, vzdálenost mezi nimi 10 až 40 mm. Materiálem pro výrobu disků jsou zejména plasty. Rychlost rotace se volí mezi 3 až 6 otáčkami za minutu. Účinnost odstranění BSK5 závisí na plošném látkovém zatížení disku a koncentraci BSK5 na přítoku. Pro dosažení 80 až 90 % účinnosti odstranění BSK5 se doporučuje zařadit za sebou více biodiskových jednotek. Biodisky mohou být použity i pro odstraňování dusíku za předpokladu, že plošné látkové zatížení biokontaktoru nepřesáhne hodnoty 3 g NH4.m-2d-1 a 5 ~ 10 g BSK5.m-2d-1 (Hlavínek 2001). Řízený růst rostlin a řas Využití odpadních vod zatížených živinami k rozvoji rostlin (hydroponie, např. pro pěstování rajčat) a řas. Znečištěná voda proteče skleníkem s rostlinami a ty svými kořeny odstraní volné množství živin a pak jde na mechanické dočištění. Účinnost u venkovních čističek na tomto principu v průběhu zimy klesá, až se úplně zastavuje. Nejčastěji se používají v kombinaci s dalším čištěním, například s biofiltrem (Berka 1984). Aerace (prokysličení) Je jednou z rozhodujících podmínek pro chov ryb. Přítoková voda často neobsahuje potřebné množství kyslíku. K tomu účelu se využívají různé typy přepadů a kaskád zřízených na přítoku, mechanické aerátory, ejektory sloužící k přisávání vzduchu do potrubí a rozvody stlačeného vzduchu, nebo využití tzv. generátorů kyslíku, které mění poměr plynů ve vzduchu (difůze plynů přes polopropustnou membránu). Vzduch až s 80 % obsahu O2. Nejpoužívanější je však dávkování plynného kyslíku přímo. Vháněný kyslík probublává a ostatní plyny (NH3, N, i zvýšené množství CO2) se uvolňují a jsou vytlačovány. U nádrže s větší plochou a nižší hladinou se plyny lépe uvolní. Některé plyny mohou způsobit zdravotní problémy ryb (NH3 – autointoxikace, N – bublinatost, CO2 – problémy až ve velkém množství). • Způsoby vhánění vzduchu (dmychadlo – levnější, menší efekt) • Způsoby vhánění kyslíku (lepší, více se používá, překysličuje) Nejlepší sycení vody je vytvořením co nejmenších bublinek vzduchu. Pomocí provzdušňovacího válce po obvodu nádrže (keramické válce spojené hadicí) nebo provzdušňovací desky (Pokorný et al. 1992). Sterilizace může být prováděna dvěma způsoby a to UV zářením (lampy UV) nebo ozonizací (složitá, nákladnější, nebezpečí výbuchu). Podle Hatákové (1984) je sterilizace UV zářením nejvýhodnější. Je známo, že ultrafialové záření o vlnové délce mezi 250 – 260 nm má velmi výrazné baktericidní účinky s maximem při 253,7 nm. V pokusu s líhnivostí jiker sumce velkého autoři s použitím UV lampy dosáhli líhnivosti 71,5 - 78,4 %, zatímco v kontrole bez použití UV dosahovala 42,7 - 57,2 % (Adámek, Stibranyiová 1994). V současné době se využívají lampy na principu průtočné vody (tlakově proudící), ale dříve se používaly na principu ozařující volnou hladinu. Životnost závisí na kvalitě lampy, síle záření, v hodinách 500 – 1000 hodin (akvaristika), měsících 3 – 6 měsíců (akvakultura). Účinnost je až 99 %, pokud jsou dodrženy požadavky související s barvou, čistotou, teplotou vody, na době působení záření, koncentraci a druhu bakterií, jejich odolnosti i přizpůsobivosti. Výhody sterilizace UV zářením jsou, že nevznikají vedlejší škodlivé chemické vazby, nemění se fyzikální a chemické vlastnosti vody, záření nelze předávkovat, provoz záření je automatizován a je technologicky jednodušší než u ozonizace, či chlorování, záření je investičně a provozně výhodné. Nevýhody jsou, že sterilizovaná voda musí být čistá, převážná většina dostupných zařízení je určena ke sterilizaci menšího množství vody. Hofman (1974) s použitím lampy o kapacitě 35000 mWs.cm-2 zcela zlikvidoval invazi Myxobolus cerebralis. Kimura et al. (1976) použili k eliminaci rybích patogenních bakterií UV lampy o kapacitě 22100 mWs.cm-2. Ostatní způsoby úpravy vody Vedle běžných postupů při úpravě vody se v některých případech setkáváme s dalšími způsoby, které vyžadují i příslušné úpravy technologie. Uprava reakce pH. Při nízkých hodnotách pH (např. kyselé vody z tajícího sněhu a rašeliny) se používá dávkování chemikálií se zásaditou reakcí (kalcinovaná soda). Při vysokém pH můžeme použít naopak slabé kyseliny (kys. ortofosforečná apod.). Pro odkyselení vody lze použít i filtry se speciální náplní tvořenou vápencem (mramorem) nebo magnezitem. Zároveň se při této úpravě zvyšuje karbonátová tvrdost vody (Pokorný et al. 1992). Signalizace Při budování objektu se snažíme zřizovat tzv. zásobní (retenční) nádrže na technologickou vodu, které při přerušení přítoku mohou objekt zásobit vodou několik desítek minut. Aby byl personál včas informován o poruchách v dodávce vody, případně i jiné havárii, instalují se signalizační zařízení (Pokorný et al. 1992). Prehľad populácií lososovitých rýb importovaných do ČSSR Od druhej polovice minulého storočia bolo k nám dovezené niekoľko druhov foriem lososovitých, u niektorých sa dovoz niekoľko krát opakoval. Pstruh dúhový – Salmo gardneri Pstruh dúhový – Salmo gardneri bol k nám dovezený v r. 1888. Podrobné informácie o pôvode dovážaných duhákov v minulom storočí, do konca druhej svetovej vojny a po nej uvádza (KÁLAL, 1971, 1987). Populácie chované u nás v súčasnej dobe PdM - pstruh dúhový miestny PdM – pstruh dúhový miestny pochádza z dovozu z Dánska z roku 1946 – 1948, vytiera sa na jar. Do konca 70. rokov bol hlavným chovným materiálom na pstruhárstvach SR aj rybárskych zväzov. Do teraz sa chová v čistej forme v Mariánskych Lázních, kde sa úspešne zaoberajú jeho šľachtením. PdD66 - jazerný duhák Salmo gardnerii kamloops PdD66 – jazerný duhák Salmo gardnerii kamloops, je vyšľachtený na jesenný výter, chová sa v rybárstve Chlumec nad Cidlinou od r. 1988 aj v rybárstve Mariánské Lázně a na Slovensku. V 70 rokoch sa stal hlavným materiálom intenzívnych chovov. PdD75 PdD75 – bol dovezený v r. 1975 z Dánska, vytiera sa na jar, v čistej forme je chovaný v podniku Klatovské rybárstvo a.s. (Žichovice, Annín). PdA85 PdA85 – Český rybársky zväz doviezol v r. 1985 z USA, vytiera sa na jeseň, je chovaný na niektorých strediskách ČRS a SRZ. PdB88 PdB88 – ikry doviezol v r. 1988 Český rybársky zväz od Bulharského rybárskeho zväzu, ktorý túto populáciu úspešne chová od prelomu storočia, kedy ikry údajne doviezol z Maroka. Vytiera sa na jar. Materiál je v Hynčiciach, Českom Dube a Žďári nad Sázavou. PdF86 PdF86 – v r. 1986 doviezol z Francúzska Slovenský rybársky zväz, je vyšľachtený na jesenný výter, je chovaný na strediskách SRZ. Sivoň americký – Salvelinus fontinális Sivoň americký – Salvelinus fontinális pochádza zo východnej časti Severnej Ameriky, u nás je chovaný od r. 1883. V rokoch 1890 -93 bol úspešne vysadený do Čierneho jazera na Šumave, bol vysadený do Štrbského plesa, do údolných nádrží napr. Souš, Fláje aj do vysoko horských potokov napr. Pančava (Krkonoše). Po prvej svetovej vojne sa dovozy niekoľkokrát opakovali. V r. 1964 získal Československý rybársky zväz ikry priamo z USA. Sivoň obrovský – Salvelinus namaycush Sivoň obrovský – Salvelinus namaycush sa vyskytuje v jazerách severnej časti Severnej Ameriky, úspešne bol introdukovaný napr. do niektorých jazier v Škandinávii. Aj u nás sa uskutočnilo niekoľko pokusov o introdukciu, pri poslednom bolo v r. 1977 dovezené asi 300 rôčkov z Rakúska (pochádzali z Dánska). 150 ks bolo dovezené do vtedy novej nádrže Lužina pri Lachove, kde sa údajne ešte vyskytujú. Sivoň alpský – Salvelinus salvelinus Sivoň alpský – Salvelinus salvelinus bol ku nám prvý krát dovezený v r 1851 (TEPLÝ, 1937) , neúspešné pokusy sa niekoľkokrát opakovali (KÁLAL, 1989). Vplyv teploty a kyslíku na príjem krmiva Ryby patria ku živočíchom s premenlivou teplotou tela. Ich telesná teplota kolísa v závislosti teploty vody. Preto krmné dávky rešpektujú veľkosť a intenzitu látkovej výmeny a podľa toho sa upravujú. Spodná hranica je asi okolo 1 až 2 °C, horná hranica záleží na druhu lososovitých rýb a obsahu kyslíku vo vode. Optimálna teplota pre kŕmenie sivoňa amerického je 12 až 14 °C a pre pstruha dúhového 14 až 17 °C. Nebezpečný je pokles kyslíku po silnom nakŕmení. Boli zaznamenané prípady, kedy v rovnakej vode nakŕmené obsádky hynuli a hladné alebo len mierne nakŕmené obsádky prežili. Pre pstruha dúhového platí hranica kyslíku pre prežitie u nakŕmených rýb 5 mg.l-1, u nenakŕmených rýb 3,5 mg.l-1. Ku dokonalému prírastku a maximálnemu využitiu krmiva nemá obsah kyslíku klesnúť pod 7 mg.l-1 (POKORNÝ, 1998). Chemický vzorec vody pozná snáď každý. Neraz sa s ním stretneme. H2O je životodarná voda. Je to zlúčenina vodíka a kyslíka. Ak v chémii povieme roztoky bez ďalšieho prívlastku, je jasné že ide o roztok vo vode. Voda sa nachádza v živých sústavách, v tkanivách živočíchov, pletivách rastlín, v prokaryotických organizmoch, v baktériách, v organelách buniek. Vo vode vznikol aj život, voda dáva priestor vzniku. Chemický vzorec hovorí o zlúčenine vodíka a kyslíka, medzi týmito prvkami je špecifická väzba, takzvaná vodíková väzba, pretože inak by bola voda za normálnych fyzikálnych podmienok pri izbovej teplote plyn. Skupenstvá vody takisto vie snáď každý pomenovať - ľad, voda, para. Spomínaná vodíková väzba spôsobuje anomáliu - pevné skupenstvo vody je redšie ako v stave kvapaliny. To zapríčiňuje trhanie fliaš, narúšanie väzieb v bunkách organizmov pri teplotách pod bodom mrazu. Voda v prírode však nie je nikdy čistá. Vždy obsahuje čosi v sebe. To spôsobuje, že je darom pre život. V nej sa rozpúšťa mnoho látok ako som už naznačil vyššie. Chemicky čistá voda je voda sterilná. More zamŕza pri nižšej teplote ako sladká voda, pretože obsahuje relatívne vyššie percento solí - priemerne 3.5% - bod mrazu morskej vode je okolo -1.7 °C. Voda je jednoducho poklad. My ako akvaristi používame obyčajne vodu pitnú z vodovodnej siete. Táto voda je voda pre akvaristiku vhodná, ale zďaleka nie ideálna. Úpravy, ktoré vodu zasiahli počas jej transportu k nám sú naklonené nezávadnosti pre nás ako zdroj základnej tekutiny na požívanie, ale nie pre život v akváriu. Dnes sa už v oveľa menšej miere v čističkách používa na dezinfekciu chlór, ale každopádne čerstvá voda obsahuje mnoho plynov, ktoré nie sú žiaduce pre naše ryby. Máme dve možnosti ako sa toho zbaviť - buď prípravkami na to určenými z obchodu, alebo odstátím. Chlór vyprchá behom 2 hodín - záleží od toho aká veľká je plocha hladiny a či je umožnený jej voľný priechod. Ostatné plyny vyprchajú do 2 dní. Je možné, že sa vám to zdá zbytočné. Bez toho na takúto vodu zle reagujú aj rastliny, aj ryby. Niektoré druhy sú chúlostivejšie viac, iné menej. Správanie rýb, ak si ho dostatočne všímame nám to dokáže jednoducho indikovať. Problém je, ak nemáte jednoducho možnosť toto zabezpečiť napr. pre veľký objem nádrží - pomôže pomalý tok vody pre napustením v dlhej hadici. To má napokon aj súvis so zvýšením teploty napúšťanej vody. Vhodná je iba voda studená, ak nemáme vodu ohrievanú bojlerom, pretože voda, ktorá už tečie teplá je takmer isto voda nepitná - upravovaná - a do akvária nevhodná. Akvarijná voda, prípadne voda v prírode sa vyznačuje pufračnou schopnosťou - to znamená, že svojimi chemickými a fyzikálnymi vlastnosťami dokáže pomerne účinne sa udržiavať takpovediac v norme. Dokáže tlmiť vplyvy na zmenu jej vlastností. Touto vlastnosťou sa vyznačuje najmä voda bohatá na minerály. Pitná voda Voda vo vodovodnej sieti sa jednoznačne používa najčastejšie. Je možné ju samozrejme upravovať, pre tento krát sa obmedzím na opis základných vlastností. Keďže sa táto voda používa ako voda konzumná, mohli by sme predpokladať, že jej parametre by mali zodpovedať požiadavkám akvaristiky. Veď predsa pitná voda dodržiava normu, hygienické požiadavky. Nie je tomu celkom tak, to čo vyhovuje nám, nie vždy je ideálne pre ryby. Vodovodná voda obsahuje najčastejšie tieto nežiaduce zložky: chlór (obyčajne 0.1 - 0.2 mg/l) a využíva sa čoraz menej - zabíja (dezinfikuje) mikroorganizmy ktoré tvoria dôležitú časť spoločenstva v akváriu, dusičnany - norma dovoľuje veľmi vysoký obsah z hľadiska chovu niektorých druhov rýb (Tropheus, Apistogramma, plôdik Corydoras sterbai atď), fosforečnany - spôsobujú napr. rozmach siníc, ťažké kovy (najmä z potrubia), fluoridy, ochranné prostriedky voči hmyzu, škodcom atď. Tieto zložky je možné eliminovať napr. selektívnymi iontomeničmi, pomocou reverznej osmózy, čo sa využíva najmä v morskej akvaristike. Voda zo studne Niekto však má vlastnú studňu. Táto voda môže byť veľmi dobrá, avšak nechajte si urobiť rozbor, ak ste tak neučinili. V prípade, že nie je pitná, zrejme nebude vhodná ani pre akvaristiku. Ideálna je voda z artézskej studne - takých je naozaj málo, poskytujú mäkkú vodu vysokej kvality. Nemusím zdôrazňovať, že studničná voda je voda bez úprav, takže nie je nutné vodu nechať odstáť, snáď len v prípade vyššieho obsahu CO2. Dažďová voda Tento zdroj vody je teoreticky najvhodnejší, prakticky v dnešnej dobe v strednej Európe by som ho nedoporučoval. Znečisťovanie je takých rozmerov, že to čo na nás padá častokrát chutí skôr ako citrón, nie ako voda. V atmosfére sa vytvárajúce kumulonimby, búrkové mraky apod., ktoré akumulujú vodu, obsahujú mnoho nežiaducich, až toxických prímesí pre život ako taký. Nezabúdajte, že príroda hranice nepozná, to že nejaký podnik je vzdialený od vás 100 km neznamená, že spád smogu odtiaľ vás minie. Okrem toho, zrejme nikto by nedosiahol zozbieranie potrebného množstva vody, aké by potreboval. Počasie je vrtkavé, prší skôr náhle v obrovských množstvách ako rovnomerne. Okrem toho, nenachádzame sa v oblastí s vysokým úhrnom zrážok. Pramenistá voda Ak sa nebojíte experimentovať, skôr by som použil vodu pochádzajúcu z prameňov, resp. z horných oblastí horských oblastí, ale každopádne blízko pri prameni, a tam kde ešte nežijú ryby. Táto voda je v zásade veľmi vhodná, najmä v oblastiach, kde sú rašeliniská. Voda vodných tokov V nijakom prípade, ak nechováte jazierkové druhy, alebo studenovodné, nedoporučujem používať vodu z rybníkov, potokov, riek. Tvrdosť vody Jeden zo základných parametrov vody zaujímavých a dôležitých pre akvaristov je jej tvrdosť. Determinuje možnosti, ktoré nám poskytuje pri úspešnom chove, a odchove rýb a pestovaní rastlín. Tvrdosť určuje obsah vápenatých a horečnatých solí (Ca + Mg). Definícia stálej tvrdosti je určená predovšetkým síranmi - SO42-, chloridmi - Cl- dusičnanmi - NO32- a uhličitanovej tvrdosti (označovanej niekedy aj prechodnej) obsahom uhličitanov - CO32- a hydrogenuhličitanov - HCO3-. Tieto však môžu byť naviazané aj na iné katióny ako vápnik resp. horčík - najčastejšie na sodík - Na. Celková tvrdosť je súčtom uhličitanovej a stálej tvrdosti. V praxi, aj merania merajú zvyčajne celkovú tvrdosť a uhličitanovú tvrdosť. Vďaka tomu, že hydrogénuhličitany sa môžu nachádzať aj v inej väzbe ako s Ca, Mg ako to uvádzam v predchádzajúcom odstavci, súčet celková tvrdosť z uhličitanovej a stálej tvrdosti nemusí sedieť. Jednotkou je mg.l-1 - čo sa však takmer vždy prerátava priamoúmerne na dKH a dGH, alebo na stupne nemecké - °N. Titračné metódy, ktoré merajú pre akvaristov tieto hodnoty zvyčajne sú postavené tak, že jedna kvapka znamená 0.5, alebo 1 stupeň. Samozrejme iné chemické, prípadne fyzikálne postupy stanovujúce obsah Ca, Mg nie sú nezaujímavým obohatením. dKH - uhličitanová tvrdosť dNKH - stála tvrdosť dGH - celková tvrdosť; 1°dGH = 10 mg/l CaO alebo 14 mg MgO = 7.143 mg/l Ca = 17.8575 mg/l CaCO3 = 0.179 mol/l CaCO3, inak 1 mmol/l = 56.08 mg CaO/l Voda, ktorá nám tečie v umývadle môže mať rôznu tvrdosť. Jej presné hodnoty vám oznámi príslušná vodáreň (vplyvom potrubia, jej prenosu na ceste do vašej domácnosti vy sa nemala nejako príliš meniť), alebo si ju môžete zmerať. V akvaristických obchodoch je dostať kúpiť rôzne produkty. Na čo je to dobré? Ryby jednotlivých oblastí sú prispôsobené na určitú tvrdosť. Dokážu existovať aj v inej vode, ale mohli by sme snažiť prispôsobiť skôr my im. Napr. oblasť Amazonu vykazuje veľmi nízku tvrdosť, oblasť Mexika naopak pomerne vysokú tvrdosť. India, Sumatra poskytuje obyčajne vodu mäkkú až stredne tvrdú, naopak africká Tanganika vodu veľmi tvrdú. Je to analógiu ku moriam. Aj v nich existuje diverzita v obsahu solí, Baltské more obsahuje iné množstvo ako Atlantik, a úplne inú kvantitu ako Mŕtve more, Perzský záliv. Pravda, tam je pestrejšia situácia aj čo sa týka kvality. Voda horských oblastí je obyčajne mäkká - žulový podklad jadrových pohorí, nížinných oblastí naopak tvrdšia - vyšší obsah vápencu blízkych hornín a pôd - sadrovca, travertínu. Úzko to súvisí z geologickým podložím a pedologickými pomermi. Tvrdosť u nás na Slovensku sa pohybuje od zvyčajne od 5°N po 35°N. Tvrdosť môžeme aj ovplyvniť, Meranie tvrdosti Akvaristi merajú tvrdosť pomocou komerčne predávaných produktov, ktoré sú založené na titrácii a zmene farby roztoku pomocou organického farbiva, napr. metyloranže, metylčervene. Meria sa pomocou kvapiek - ktoré predstavujú napr. 1°N. Osobitne uhličitanová a celková tvrdosť. Stála je rozdielom celkovej a uhličitanovej ako vysvetľujem vyššie. Roztok sa pridáva dovtedy, kým sa náhle nezmení jeho farba - vtedy odrátame počet kvapiek a dostaneme hodnotu tvrdosti. Meranie iným spôsobom spadá do analytickej chémie a v akvaristike sa bežne nepoužíva. Ionizácia - vodivosť - mineralizácia Na diverzifikovanejšiu kvalitu jednotlivých prvkov by som chcel nadviazať v tejto časti. Tvrdosť totiž vyjadruje len to čo jej poskytuje definícia. Avšak realita nie je taká čiernobiela. Voda v príroda, a aj vo vašom akváriu obsahuje aj iné prvky, ktoré sú hodné pozornosti. Nejde len o Ca a Mg. Je tu aj P, Na, K, Fe, S, organické cheláty, humínové kyseliny, atď. Niektoré z nich sa dajú merať - špecifikovať vodivosťou. Je to lepšie vyjadrenie reality ako v prípade úzko vymedzeného priestoru merania tvrdosti. Vodivosť je udávaná v µS - mikrosiemensoch, je merateľná konduktometrom. Niekedy sa s ňou stretnete aj v akvaristickej literatúre. Slovo vodivosť nám hovorí že ide o vyjadrenie obsahu iónov. Synonymom je v tejto súvislosti aj slovo mineralizácia, aj keď do dôsledkov vyjadrujú tieto tri termíny rôzne veci. Voda sama o sebe vykazuje disociáciu na ióny - H3O+ a OH-, opisuje to disociačná konštanta - jav sa nazýva protolýza vody - vďaka nemu je chemicky čistá voda elektrickým vodičom. Avšak voda v prírode obsahuje množstvo iónov, čím sa jej elektrické vlastnosti dosť zmenia. Na to si citlivé najmä organizmy žijúce vo vode, teda aj ryby. Vodivosť, jej publikovanie nie je také časté a je to chyba. Nie je síce ani zďaleka tak rozšírené jej meranie, ale oveľa lepšie charakterizuje mineralizáciu, ako len vyjadrenie tvrdosti. Naše ryby by sa mali lepšie, ak by sme sa im aj v tomto prispôsobili. Častokrát sú vystavené šoku, ak vymieňame väčšie množstvo vody - vtedy môže dôjsť ku výraznejšiemu poklesu alebo k nárastu koncentrácie látok vo forme iónov, na čo reagujú nepriaznivo. Podobná situácia môže nastať pri aplikácii soli NaCl - až k leptaniu pokožky rýb - narušeniu slizovitého ochranného povlaku rýb. Názorným príkladom slabého opisu vody je voda rieky Amazon, ktorá obsahuje len stopové množstvá Ca a Mg, a pritom iónov obsahuje pomerne dosť. Čiže aj keď je to voda prakticky nulovej tvrdosti, nejde ani zďaleka o vodu demineralizovanú. Minerálov obsahuje dostatok. Preto je chyba ak pre určitý druh pripravíme vodu nulovej tvrdosti, ktorá neobsahuje žiadne ióny. Takáto voda je prakticky sterilná. Aj ionizáciu vieme upraviť, ale o tom v časti Úprava parametrov vody. Vysvetlenie pojmov - rozdiel medzi obsahom minerálov a iónov sa dá vysvetliť elektrickými vlastnosťami súčastí. Minerály sú totiž aj vo forme neutrálnej rozpustené vo vode, menšie množstvo, ale predsa. Väčšina zložiek je vôbec v živých sústavách a často aj v prírodných substrátoch disociovaná na ióny. Meranie vodivosti Vodivosť sa meria konduktometrom. pH pH - pondus hydrogenii je parameter, ktorý je definovaný ako záporný dekadický logaritmus koncentrácie vodíkovej skupiny H3O+. Pohybuje sa v intervale 0 - 14. Jeho vyjadrenie je logaritmické, na čo je treba brať zreteľ - voda s pH 6 a pH 8 je voda diametrálne rozdielna. To aká je koncentrácia závisí od veľmi veľa faktorov, ale aj chemicky čistá voda vykazuje určitú vodivosť, veľmi malú - a to práve vyjadruje aj pH, konkrétne v tomto prípade pH 7. Samozrejme koncentrácia zásaditej skupiny OH- je v logaritmickom vyjadrení doplnkom do čísla 14, čiže ak má voda pH 6, koncentrácia H3O+ je 10-6 mol.dm-3 a OH- ja 10-8 mol.m-3. pH 7 je voda neutrálna, pH pod 7 je voda kyslá, nad 7 je voda zásaditá (alkalická). pH 8 napr. znamená, že voda o teplote 25 °C má koncentráciu H3O+ 10-8 mol.dm-3 a OH- 10-6 mol.m-3. pH sa viaže do značnej miery na tvrdosť - je zriedkavé mať vodu tvrdú a pritom kyslú. Väčšina rýb potrebuje vodu kyslú, pH sa pohybuje v intervale od 6.2 do 6.8. No sú druhy, ktorým sa darí a normálne sa rozmnožujú pri pH 5, alebo naopak nad pH 8. pH stúpa v noci vplyvom dýchania rastlín. Oxid uhličitý hýbe s pH - pri reakcii s H2O vzniká slabá kyselina uhličitá - H2CO3. pH kolíše najmä v mäkkých vodách, kde je pufračná schopnosť vody nižšia. Hodnota pH úzko súvisí aj so základnými procesmi rastlín - s fotosyntézou. Tá má na svedomí kolísanie hladiny CO2 vo vode - rastliny viažu CO2 a tieto zmeny majú za následok kolísanie pH počas dňa, resp. kolísanie v závislosti od dostupného svetla, keďže máme na mysli podmienky v akváriu a nie v prírode. Toto kolísanie sa vyznačuje pomerne veľkou amplitúdou, zmena závisí od pufračnej schopnosti vody - prakticky čím viac minerálov a látok schopných viazať CO2 - čím vyššia tvrdosť, tým menšie kolísanie. Hladina CO2 je počas dňa (dostatku svetla) nižšia ako počas noci (nedostatku svetla) - pH je v cez deň vyššie (alkalická fáza) ako v noci (kyslejšia fáza). Podobné cykly sú aj počas ročných období - v lete dochádza pri intenzívnom raste ku nedostatku CO2 a tým ku zvýšeniu hladiny pH - tieto zmeny sú však pozorovateľnejšie v prírode. Meranie pH pH sa meria buď elektronicky, alebo pomocou reakcie vo farebnej škále, čo je samozrejme oveľa lacnejší, avšak nepresnejší nástroj. CO2 - oxid uhličitý Obsah CO2 je závislý najmä od obsahu Ca a Mg - od tvrdosti vody a od pH vody, od kyseliny uhličitej. Tento parameter vody nepovažujem za príliš smerodajný, je skôr zaujímavý pre rast rastlín. V bežných podmienkach totiž obsah oxidu uhličitého nie je tak vysoký, aby ohrozovalo život rýb. Výnimkou môže byť použitie vody z minerálnych prameňov, alebo nejakej kyselky, prípadne neoverenej studne, nejakého havarijného stavu vodovodnej siete, minerálky, alebo aplikácie CO2 zásahom akvaristom. Hladina CO2 stúpa s množstvom uhličitanov (teda nie celkom presne aj s tvrdosťou vody), a alkalitou a klesá s teplotou vody. Pre ilustráciu: vysoká hladina CO2 bude pri teplote 18°C, CT 30°dGH a pH 6.5. O2 - kyslík V prírode - kde samozrejme nie je chemicky čistá voda - dochádza najmä v hlbokých jazerách a v stojatých vodách so slabým prúdením k javu, kedy od určitej hĺbky je vode voľný kyslík vo veľkom deficite - to je pre ryby a pre vyššie rastliny mŕtva zóna. Ak sa obmedzím na obsah kyslíka v čistej vode, tak jeho koncentrácia je závislá od tlaku a teploty. Keďže predpokladám, že tlak sa v akvaristickej praxi veľmi nemení, ostane pre nás zaujímavá len teplota. V závislosti od teploty je koncentrácia kyslíka vo vode v nepriamej úmere. Čím je voda teplejšia, tým menej je v nej obsiahnutý aj voľný kyslík. Možno ste si to už aj niekedy všimli, že ryby vám počas horúcich letných dní najmä v menších nádržiach začali pri zvýšených teplotách stúpať vyššie k hladine a rýchlejšie dýchať. Nemožno to však zjednodušovať, pretože ak naozaj je v akváriu deficit kyslíka, príčinou nemusí a často ani nie je zvýšená teplota - príčinu treba hľadať inde - v spotrebe kyslíka rozkladnými procesmi - slabou, resp. neúčinnou filtráciou, v zákale, v prekrmovaní, v nespotrebovanej potrave, veľkom množstve detritu, atď. Voda o teplote 0°C obsahuje 14.16 mg kyslíka, pri teplote 30°C takmer iba polovičku - 7.53 mg. Fe - železo Z hľadiska metabolizmu najmä rastlín je Fe veľmi potrebné. Jeho obsah závisí od oxidačnej schopnosti, od redoxného potenciálu. Fe veľmi rýchlo dokáže oxidovať na rastlinám neprístupnú formu. Existujú aj pre potreby akvaristu testy obsahu Fe založené na podobnom princípe ako testy na pH.

Komentáre
Žiadny komentár ešte nebol pridaný. Buďte prvý kto pridá komentár.
Pridať komentár
Pre pridanie komentára musíte byť prihlásený.
Hodnotenia
Musíte byť zaregistrovaný, aby ste mohli hodnotiť.

Prosím prihláste, alebo sa zaregistrujte.

Zatial nikto neohodnotil tento príspevok.
„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain